Maminky v komentářích: Proč se navzájem tak soudíme?

Znáš ten pocit, když si chceš jen na chvíli ulevit – a místo pochopení přijde vlna kritiky? Třeba když dlouho do noci uspáváš miminko a napíšeš pár slov o únavě… a pod příspěvkem se objeví komentáře: „Tak sis neměla pořizovat dítě, když to nezvládáš. Já si nikdy nestěžovala.“ Najednou místo podpory cítíš stud a pochyby, jestli nejsi opravdu špatná máma. Přitom všechny víme, jak náročné mateřství dokáže být a jak moc by nám pomohlo držet při sobě, ne proti sobě. Proč to ale často děláme jinak? Proč se jako mámy navzájem tolik soudíme?

Proč se maminky mezi sebou soudí

Možná jsi to už taky zažila – někdo jiný dělá věci jinak a v tobě se něco spustí. Myšlenka „já bych to takhle neudělala“ přijde dřív, než si to vůbec uvědomíš. Přitom se za většinou soudů neskrývá zlá vůle, ale obyčejná nejistota.

Každá z nás chce být dobrá máma. A když si nejsme jisté, jestli to děláme správně, máme tendenci potvrzovat si vlastní hodnotu tím, že zpochybníme druhé. K tomu se přidává tlak sociálních sítí – dokonalé fotky, úsměvy, upravené domovy. I když víme, že realita bývá jiná, mozek začne porovnávat. A výsledek nás často nepotěší.

V pozadí kritiky bývá i únava a nedostatek uznání. Když se necítíme viděné, ventilujeme napětí skrze komentáře, protože na chvíli máme pocit, že jsme „lepší“. Jenže žádná z nás nepotřebuje být lepší než ostatní. Potřebujeme se cítit dost dobré takové, jaké jsme.

Jak tyhle soudy vypadají v reálu

Někdy to začíná nenápadně. Pod fotkou spícího miminka se objeví komentář: „To ho ještě pořád uspáváš v náručí?“ nebo „Já bych teda dítě do postele nikdy nevzala.“ Jindy se v diskusi rozjede přestřelka o kojení, očkování nebo školce – a během pár minut se z obyčejné debaty stane soutěž o to, kdo z nás je „ta lepší máma“.

Na první pohled to vypadá jako výměna názorů, ale ve skutečnosti jde spíš o ventilování napětí, nejistoty nebo únavy. Protože když se cítíme přetížené, reagujeme mnohem ostřeji. A právě na internetu, kde neslyšíme tón hlasu a nevidíme gesta, se z drobných poznámek rychle stávají tvrdé rány.

Pro tu, které jsou takové komentáře určeny, to ale může znamenat hodně. Jedna jediná věta dokáže spustit vlnu pochybností, studu i bolesti. A místo sdílení a podpory se raději uzavře, protože proč by měla příště něco sdílet, když ví, jaké to může mít následky?

Co s námi kritika dělá

Možná si říkáš, že je to „jen komentář“. Ale slova mají váhu – zvlášť když nás zasáhnou v době, kdy jsme unavené, nejisté a citlivé. Jedna odsuzující věta nás dokáže zasáhnout přesně tam, kde si nejsme jisté samy sebou. A to bolí.

Mnoho žen se kvůli tomu stahuje do sebe. Přestávají sdílet své zážitky, protože se bojí další kritiky. A tím se ztrácí to, co mateřství tolik potřebuje – vzájemná podpora a sounáležitost.

Každá z nás má jinou cestu, jiné dítě, jiné možnosti. Ale všechny přece chceme totéž: aby naše děti byly spokojené a my s nimi.

Jak se nenechat zranit komentáři

Ne všechno, co čteme, si musíme pustit k srdci. A rozhodně nemusíme obhajovat každý svůj krok. Kritika totiž často vypovídá víc o autorce než o nás. Když někdo útočí, v podstatě mluví hlavně o svých obavách, frustracích nebo potřebě mít věci pod kontrolou.

Zkus si proto nastavit vlastní hranice:

• Nepouštěj se do hádek. Většina z nich nikam nevede a jen ti vezme energii.
  
• Vyber si, čí názor má pro tebe váhu. Opravdu stojí za to brát si k srdci hodnocení od anonymního profilu – nebo spíš od někoho, kdo tě opravdu zná?
  
• Když to bolí, udělej krok zpět. Skryj komentáře, odejdi ze skupiny, ztiš účet. Chráníš tím sama sebe.
• Mluv o tom. Sdílej, co tě trápí, s kamarádkou, partnerem nebo někým, komu věříš. Někdy stačí slyšet: „To chápu, mně se to taky stalo.“
  

Není slabost, když se chráníš. Je to projev síly a sebeúcty.

Jak si věřit, i když tě ostatní zpochybňují

Mateřství je plné rozhodnutí a málokteré má jednoznačnou odpověď. Kojit nebo nekojit, spát společně nebo zvlášť, cvičit po porodu nebo necvičit… Každá volba s sebou nese pochybnosti, a právě proto je tak důležité zůstat v kontaktu sama se sebou.

Důvěřuj své intuici. Ty znáš sebe i své dítě nejlíp. To, co funguje u jedné rodiny, nemusí fungovat u jiné – a to je naprosto v pořádku.

Rozdílné zkrátka neznamená špatné. To, že má někdo jiný názor, neznamená, že ten tvůj je méně platný. Každá máma vychází z jiných zkušeností, hodnot i možností.

Zkus se proto obklopit lidmi, kteří tě podporují a dodávají ti jistotu. Ne těmi, kteří tě nutí sama o sobě pochybovat. Hledej inspiraci, ne porovnávání. A když si někdy nejsi jistá, co je „správně“, obrať se raději na odborníka nebo člověka, kterému věříš – ne na anonymní komentáře pod příspěvkem.

A pamatuj, mateřství není soutěž. Je to cesta, na které si zasloužíme víc pochopení – i samy od sebe.