Máma je taky jen člověk: O únavě v mateřství

Své dítě miluješ víc než cokoliv na světě. A přesto se občas přistihneš, že bys nejraději utekla. Na chvíli zmizela. Tam, kde je ticho a kde nikdo nic nepotřebuje, nevolá tě, nechce po tobě odpovědi ani náruč. Lákavá myšlenka, jenomže vzápětí přijdou výčitky. Protože ty máš být přece silná. Vděčná. A spokojená. Jenže někdy už prostě nemáš z čeho brát.

Pojď si přečíst článek, který jsme věnovali všem maminkám, které se občas cítí stejně. Možná v něm najdeš přesně to, co teď potřebuješ slyšet. A pochopíš, že únava v mateřství není selhání – je to signál, že už je toho na tebe moc.

Vyčerpání matek: Když dáváš víc, než dostáváš

Jako máma denně vyřizuješ desítky požadavků – péče o dítě, domácnost, partnerství, jídlo, nákupy, hlídání termínů u doktora, do toho práce… a někde mezi tím by měl být i čas na tebe. Na tvoje tělo, tvoje myšlenky, tvoje potřeby. Jenže ten čas prostě není. A tak jedeš dál. I když jsi unavená, rozhozená, naštvaná. I když ti uvnitř bliká červená kontrolka. Protože tak nějak se počítá s tím, že máma vydrží.

A právě to je na tom nejtěžší, že nikdo nevidí, co všechno ve skutečnosti zvládáš. Že ti nikdo nezatleská za to, že jsi potřetí v noci vstala k plačícímu dítěti. Že jsi během dne stihla nakoupit, navařit a uklidnit několik záchvatů vzteku svého tříleťáka, aniž bys sama vybouchla. Nikdo nezměří, kolik energie tě stojí zachovat klid, když se ti doma všechno hroutí. A právě proto si tolik maminek myslí, že „nedělají dost“. Jenže už dávno jedou na rezervu – a i přesto pokračují.

A právě tady si potřebuješ dovolit jednu důležitou věc: nebýt pořád v režimu „musím“. Nemusíš být dokonalá, neustále klidná a vyrovnaná, neustále k dispozici. Protože ty nejsi stroj. Jsi máma. A ta má taky právo někdy prostě jen být.

Tlak na dokonalou mámu: O čem většina žen nemluví

Začíná to ještě dřív, než se nám dítě narodí. Ta nevyslovená hra na dokonalost. Na mámu, která to „dává“. Která je za každé situace milující, usměvavá a vděčná, protože si přece přála být mámou. Ze všech stran se na nás valí obrázky šťastného mateřství – na sítích, v reklamách, v pohledech kolemjdoucích. A přestože víme, že realita je jiná, začneme pochybovat, jestli to vlastně neděláme „špatně“.Jenže přiznat smutek, vztek nebo pocit, že už nemůžeš, to není slabost. To je odvaha. Spousta žen své emoce raději skrývá, aby nepůsobily nevděčně nebo že selhaly. Jenže potlačená únava nezmizí. A psychické vyčerpání u maminek je skutečné. Jen se mění v tiché napětí, které roste a roste.

Myslela jsi, že jsi v tom jediná? Ani omylem! Ve skutečnosti:

• Až 85 % žen po porodu zažívá baby blues – emoční výkyvy, plačtivost, přecitlivělost
  
• 1 z 7 žen čelí poporodní depresi
  
• A až 65 % pracujících matek prožívá vyhoření v rodičovství
  

Tohle není o tom, že selháváš. Ale o tom, že toho máš naloženo víc, než kdokoliv dokáže unést. A že tlak na to být „šťastnou mámou“ často přehluší to nejdůležitější – tebe samotnou.

Jak poznat, že už je toho na tebe moc

Tvé tělo se často ozve dřív než hlava. Možná tě bolí záda, hlava nebo žaludek. Spíš přerušovaně, hůř se soustředíš, všechno tě rozčiluje. Nebo cítíš, že jedeš na autopilota – děláš, co máš, ale uvnitř je prázdno. A k tomu se často přidá i ten vnitřní hlas mateřského selhání, který ti šeptá, že „správná máma“ to má přece jinak. Pocity selhání, studu nebo osamělosti v mateřství jsou častější, než se říká nahlas. Cítíš se provinile pokaždé, když si chceš odpočinout. Přemýšlíš, proč to jiné mámy zvládají líp. A postupně ztrácíš kontakt sama se sebou – s tím, co tě nabíjí, co tě těší, co je jenom tvoje.

Tohle všechno jsou varovné signály. Sice jemná, ale vytrvalá volání tvého těla a mysli. Nemusíš čekat až dopadneš na dno. Stačí, když si řekneš: „Už je toho moc. Potřebuju pauzu.“

Emoční hygiena v mateřství: Co pomáhá přežít náročné dny

Stejně jako si každý den čistíš zuby, potřebuješ čistit i své emoce. Zní to zvláštně? Možná. Ale právě tahle každodenní emoční hygiena v mateřství ti může pomoct cítit se lehčeji. Protože když napětí, únava nebo frustrace nemají kam odcházet, začnou tě tížit.

Emoční hygiena není nic složitého. Může to být pár řádků v deníku. Pět minut ticha v koupelně. Procházka bez telefonu. Sdílení s kamarádkou, terapeutkou, v ženském kruhu. Tanec, dech, oblíbená hudba, věta: „Dneska si vedu skvěle.“ Nemusí to být dokonalé – stačí, že je to tvoje.

Někdy stačí 10 minut denně. Deset minut, kdy se neptáš, co je potřeba udělat pro ostatní, ale co potřebuješ ty. A možná právě těch pár minut změní celý tvůj den.

Nejsi dokonalá? Právě proto jsi skvělá máma

Děti nepotřebují perfektní mámu. Potřebují mámu, která je miluje. Která se nebojí říct „promiň“. Která si umí říct o pomoc, když už nemůže. Která je s nimi – ne jako robot, ale jako opravdová, cítící bytost.

Únava v mateřství, tvé slzy ani vztek nejsou známkou slabosti. Jsou to signály, že už dáváš víc, než máš z čeho brát. A právě tím, že se o sebe postaráš, ukazuješ svému dítěti tu nejdůležitější věc: že i máma je důležitá. Že i máma má své hranice. A že i máma potřebuje obejmout.

A někdy to obejmutí může přijít i zvenčí. Když cítíš, že už si s tím sama nevíš rady, je naprosto v pořádku vyhledat odbornou pomoc. Může to být psycholožka, terapeutka nebo podpůrná konzultace s někým, kdo tě vyslechne bez hodnocení. I to je forma péče.

I máma je člověk, nezapomínej na to

Ne proto, abys byla „lepší máma“. Ale protože ty sama si zasloužíš péči, kterou denně rozdáváš druhým. Zasloužíš si chvíli ticha. Teplý čaj vypitý beze spěchu. Obejmutí, které není jen pro děti. A vědomí, že v tom nejsi sama.

Pokud cítíš, že je toho na tebe moc, dovol si zastavit. Popovídat si. Vypsat se. Vydechnout. Ztišit svět kolem sebe a být chvíli jen se sebou. I ten nejmenší krok směrem k sobě se počítá.