10 věcí, které ti nikdo neřekl o šestinedělí

Na těhotenství a porod ses možná připravovala důkladně — četla jsi, ptala se, plánovala. Ale na šestinedělí tě nikdo pořádně nepřipravil, a přitom tě možná překvapilo víc, než bys čekala. Je normální, pokud si v tom někdy připadáš trochu ztracená. A právě proto ti přinášíme deset věcí, které bys možná ocenila slyšet ještě dřív, než jsi do šestinedělí vstoupila.

1. Můžeš se připravit, jak chceš… ale realita tě stejně překvapí

Možná sis prošla kurzy, načetla články, posbírala rady od kamarádek a připravila si plán, jak bude šestinedělí vypadat. A přesto tě realita může zasáhnout jinak, hlouběji a intenzivněji, než bys čekala. Některé věci totiž jednoduše nejde předem pochopit, ale musí se prožít.

Zkrátka, ať se člověk snaží sebevíc, na některé věci se prostě připravit nejde. Šestinedělí je období, které se totiž odehrává nejen kolem tebe, ale i uvnitř tebe a právě proto může být tak nepředvídatelné. A tak to má být.

2. Tvoje tělo bude mít vlastní rytmus a někdy to nebude příjemné

Po porodu se tvoje tělo nemusí chovat přesně podle příruček. Jede podle sebe — instinktivně, hormonálně a někdy trochu chaoticky. A může tě to zaskočit víc, než sis myslela.

Možná tě překvapí noční pocení, specifický pach, obrovský hlad, mozková mlha nebo zvláštní fyzická únava, která přichází ve vlnách. Nic z toho není špatně. Je to jen důkaz toho, jak obrovskou práci tvoje tělo právě odvádí.

3. Emoce jako na horské dráze

Šestinedělí je jedno z nejkřehčích období v životě ženy. Tvoje tělo se hojí, hormony lítají nahoru a dolů, spánek je roztříštěný a všechno nové je obrovsky intenzivní. Jednu chvíli cítíš něhu, klid a lásku tak silnou, že se ti tají dech a o chvíli později tě stejnou silou přepadne únava, plačtivost nebo strach, jestli to celé zvládáš. Je to normální a lidské. Není to známka selhání, ale toho, jak moc se toho v tobě právě teď děje. Šestinedělí je emocionální kolotoč, ale i ten se časem zpomalí. A ty v tom nejsi sama.

4. Baby blues potká většinu žen 

Prvních pár dnů po porodu se ti může zdát, že nemáš nic pod kontrolou. Pláčeš, ani nevíš proč, cítíš úzkost nebo přetížení — a přitom svoje dítě miluješ. To je baby blues, stav, který zažije většina žen a obvykle do dvou týdnů odezní. Může za něj prudký hormonální pokles, únava a velká změna, kterou procházíš.

Je však dobré vědět, kdy už mohou být tvoje pocity signálem poporodní deprese. Na rozdíl od baby blues poporodní deprese trvá déle, je hlubší a často ji provází pocit beznaděje, ztráta radosti, silná úzkost nebo přesvědčení, že nejsi dobrá máma.

Infografika, kterou sdílí na Instagramu laktační poradkyně Lucie pod profilem @ctvrtytrimestr, krásně ukazuje, že rozdíl je hlavně v intenzitě a délce trvání potíží. A pokud v sobě poznáváš některé z těžších příznaků, to nejlepší, co můžeš udělat, je říct si o pomoc — třeba organizaci @usmevmamy, poporodním dulám, asistentkám nebo terapeutkám. Nezapomeň, nejsi v tom sama. A tvoje psychické zdraví je stejně důležité jako to fyzické.

5. Pláč miminka tě může naprosto „rozhodit“

Možná tě překvapí, jak silně na tebe bude pláč tvého miminka působit. Rozbuší ti srdce, stáhne žaludek, ale také spustí úzkost během vteřiny. A ty můžeš mít pocit, že jsi extrémně citlivá nebo že reaguješ „přehnaně“.

Jenže tahle reakce není slabost. Je to vlastně obyčejná biologie. Mozek mámy je totiž po porodu nastavený tak, aby na pláč dítěte reagoval okamžitě. Je to evoluční mechanismus, který chrání miminko.

6. Můžeš se cítit osaměle, i když nejsi nikdy sama

Šestinedělí je zvláštní období. Jsi s miminkem doslova 24/7, a přesto se můžeš cítit naprosto osamělá. A není to tím, že bys byla „slabá“ nebo příliš citlivá. Je to běžná reakce na izolaci, únavu, nedostatek spánku a obrovskou zodpovědnost, kterou najednou neseš.

V jednom okamžiku toužíš po chvilce ticha a prostoru, v tom dalším tě zasáhne pocit hluboké samoty. Je normální se takto cítit. Neboj se ale o tom mluvit — s partnerem, kamarádkou, dulou, nebo kýmkoliv, kdo tě vyslechne bez souzení.

Sdílení sice nezmění to, jak náročné šestinedělí je, může ale ulevit tvému srdci.

7. Závidět partnerovi volnost je normální

Možná tě zaskočí, jak moc ti bude někdy líto, že partner může dělat věci, které pro tebe byly dřív úplně běžné. Vypít si v klidu kafe. Dojít si na toaletu bez přerušení. Osprchovat se. Užívat si chvíle, kdy nemusí na nic myslet. A ty? Ty jedeš nonstop směnu, bez pauzy, bez vidiny, že si někdy odpočineš.

Neboj, nejsi špatná partnerka. Naopak je úplně normální, že občas pocítíš závist, frustraci nebo pocit nespravedlnosti. Nemusíš se za to stydět a neznamená to, že svého partnera nemiluješ nebo že si miminka nevážíš. Je to jen další z mnoha odstínů mateřství.

8. Srovnávání ti nepomůže — pochopení ano

Možná sis myslela, že to budeš zvládat s lehkostí. A pak jsi uviděla jiné mámy — jak krmí, uspávají, nosí miminko nebo se rychle vracejí „do formy“. A najednou máš pocit, že jen tobě to nejde.

Srovnávání je v šestinedělí až nebezpečně snadné. Stačí jeden příspěvek na Instagramu, poznámka od příbuzné, nebo pocit, že „jiné mámy to nemají tak těžké“… a tvé sebevědomí se sesype jako domeček z karet.

Ale je důležité vědět, že to, co vidíš zvenčí, je jen malý kousek skládačky. Nikdo ti neukáže dlouhé noci beze spánku, bolestivé kojení, pláč, který nejde utišit, nebo vlastní bezmoc, kterou si schovává jen pro sebe. A právě proto nemá smysl porovnávat svou realitu s cizí iluzí. Každá máma má svůj příběh. Jedinečný, autentický a dokonale nedokonalý.

9. Tvoje vztahy se změní — i ty s nejbližšími

Šestinedělí často odhalí, kdo kolem tebe umí být oporou a kdo ne. Možná tě překvapí, že s některými lidmi si už nemáš co říct, zatímco jiní se stanou zničehonic nenahraditelnými. 

Není to chyba ani selhání. Je to důsledek toho, jak moc se teď měníš — tvoje priority, tvoje energie, tvoje hranice. Když se narodí dítě, narodí se totiž i úplně nová verze tebe. Tvůj okruh lidí se teď možná zúží, ale ti, co zůstanou, budou skuteční.

10. Nebudeš to úplně ty, poskládáš se znovu a jinak

Šestinedělí tě dokáže rozložit na všechny části — fyzicky, psychicky i emočně. Někdy máš pocit, že přicházíš o staré jistoty, že už nejsi ta, kterou jsi byla před porodem. A je to pravda. Nejsi. Ale to není konec, je to začátek.

Postupně si začneš skládat sama sebe znovu. Pomalu, citlivě, po kouscích. Z toho, co zůstalo stejné, i z toho, co se změnilo. A jednoho dne si uvědomíš, že jsi vyrostla, že jsi silnější, odolnější a laskavější sama k sobě.

A právě o tom šestinedělí je. Ne o dokonalosti, ale o přerodu. O nové verzi tebe, která ví, že zvládla něco obrovského, a že na to může být hrdá.

Ať už tvůj začátek vypadal jakkoliv, jedna věc je jistá: rosteš. A s každým dnem přibývá i tvé síly.